Halloween etiketa: Jak na rakvičky, mrtvou babičku a krvavou Mary?

Před pár dny si mě našel článek vztahující se k předvečeru Svátku všech svatých. Halloween je totiž, jak v jazykovědném textu autorka popisuje, zkomoleninou slov All Hallow´ s Eve, ledabyle přeloženo Večer všech svatých. Lucie Gramelová, zmíněná autorka, ve své stati hledá názvy pokrmů, které se pojí se smrtí a zemřelými. Nevynechává lidovou tvorbu názvů jídel a nápojů, které v sobě mají (napříč světem) jisté prvky morbidnosti.

A mě napadlo, že toto téma podrobím pohledu etikety. Jak jíst správně pověstné české rakvičky, hutnou rudou kaši s mrazivým názvem nebo pít nápoj, který dostal své jméno podle "krvelačné" Marie Tudorovny? 

1. Etiketa rakvičky se šlehačkou

Až se vás někdo filmovými slovy Rudolfa Hrušínského zeptá, jestli chcete rakvičku, nebo věneček, koncem října vsaďte každopádně na první volbu. Rakvičky ze sladkého drobivého žloutkového těsta s nadýchanou neslazenou šlehačkou jsou retro. Avšak možná už i klasika. Právě spojení mezi křehkostí, šlehačkou a mírnou neformálností nutí mnohé "rakvožrouty" dělat velké chyby.

Jak nejíst?

Vyhněte se tomu, abyste ji vzali mezi prsty a jednoduše strčili do úst. Ukusování tohoto dezertu je přímo v rozporu s dobrými mravy. Navíc je zde velké riziko, že se křehká hmota rozlomí na nevhodném místě nebo mezi prsty. Stejně tak hrozí, že se vrcholky šlehačkových zákrut dotknou rtů a vy se poté mlsně, avšak hrubě proti etiketě, olíznete. 

Úskalím jsou také znečištěné prsty od drobků či šlehačky. Prosím prsty si nikdy (opravdu nikdy) neolizujte.

Jak to zvládnout

Rakvičku podávejte na dezertním talířku. Podšálek však dezertní talířek není. Do vaší dominantní ruky uchopte dezertní vidličku a hroty ji zapíchněte přes šlehačku do korpusu. Mírnou pákou směrem k sobě ulomte. Využijte přilnavosti šlehačky k vidličce i korpusu a vložte do úst. V případě, že se pokusíte udělat totéž stranou vidličky á la Sachertorte, může křehký a lehký kousek doslova vystřelit směrem k vám a (ne)vkusně přistát v klíně. Jestliže na to půjdete hroty, jejich odpor je menší. Voilà.

2. Etiketa Bloody Mary

Historie si pamatuje Marii I. jako vraždící příšeru, která upálila stovky svých poddaných na hranici. Ale skutečný příběh tudorské panovnice je mnohem jemnější. Zůstává nám v paměti jako první žena, která sama vládla Anglii a také jako drink, jehož původ je však od Albionu vzdálen stovky mil a let.

Původ tohoto koktejlu je nejasný. Víme však, že není britský...

Fernand Petiot tvrdil, že ho vynalezl v roce 1921, když pracoval v New York Baru, velmi známém pařížském podniku. Jiné prameny tvrdí, že to byl herec George Jessel, kdo stvořil tento drink ve Spojených státech kolem roku 1939.

Jak nepít?

Má-li vás někdo za balíka (případně je balík sám), zapíchne do tohoto nádherného koktejlu brčko. Chcete-li mu jeho domněnku potvrdit, mocně nasajte tento hustý koktejl z rajčatové šťávy, vodky a koření (Worchestru, Tabasca, vývaru, pepře nebo jiných). Teď vážně... 

Nepijte brčkem ani "kolu" ve fastfoodu. U tohoto královského nápoje to platí dvojnásob.

Často je součástí tohoto drinku řapíkatý celer ve formě dlouhé crudité. Ten neolizujte ani jím "nevymetejte" zbytky drinku ze stěn a dna.

Jak to zvládnout

Uchopte dominantní rukou sklenici co nejblíže dnu (tři prsty proti palci) a zvedněte. Malíček dejte pod dno. Ukazováčkem a palcem druhé ruky přidržte celer, aby vám nesjel po skle do tváře. Upijte jeden doušek. Sklenici odložte. Ubrouskem si otřete koutky úst, případně prsty levé ruky. Po jisté době zopakujte. Až s posledními doušky si volitelně ukousněte crudité řapíkatého celeru. To proto, aby vám krátký kus nepadl do nápoje, kde jej nemůžete kontrolovat. Nemusíte jej však ukusovat ani sníst celý.

3. Etiketa Mrtvé babičky

Zní to více než zvláštně, pro mnohé je to však velmi chutné. Mrtvá babička je sarkasmus s dávkou černého humoru, který má jako předlohu krvavě červenou kaši tzv. Glützwurst. Pokud máte rádi vydatnou domácí kuchyni, určitě jej zařaďte na halloweenský večer. Název "Tote Oma" vznikl v dřívější NDR a má stále, zejména v tzv. nových spolkových zemích Německa, základnu věrných fanoušků. Její obdobu, vepřový prejt se zelím a vařeným bramborem, však najdete také na moravském venkově.

Jak nejíst?

Ať vás ani nenapadne namačkat vidličkou vařené brambory v talíři a smíchat je s prejtem, se zelím nebo vše dohromady. O dokonalé promíchání se postará váš žaludek. Vyhněte se také nabírání prejtu na vidličku uchopenou v levé ruce jako bagr. Stejně tak odmítněte celý pokrm sníst jako risotto, tedy vidličkou v pravé ruce.

Jak to zvládnout

Uchopte příbory správně: rukojeti do středu dlaní, hroty vidličky a ostří nože směřují dolů, hřbety rukou směřují nahoru. Využijte tuhosti brambory a kousek ukrojte. Na napíchnutou bramboru, která vám poslouží jako "balkon", naneste nožem prejt a zelí. Vložte do úst za pomocí rotace zápěstí. Nezvedejte loket. Opakujte do té doby, než dojdou brambory. K této části doplňuji (často omílané a stejně tak často porušované), že s "Mrtvou babičkou" v ústech nemluvíme a neptáme se na nic těch, kteří si sousto vložili do úst.

Máte připomínku, náměty nebo dotazy? Zavolejte nám nebo napište. Kontakty najdete tady.