K čertu s chlebem na oběd: Práce a jídlo nejdou dohromady
Konkurence v soutěži o nejhorší sousloví v českém jazyce je nesmírně tvrdá. Každý z těchto výrazů obsahuje na první pohled spoustu příslibů. V reálném životě však nejčastěji znamenají naprostou katastrofu. Do souboje o prvenství nastoupili: "Večírek s překvapením", "Dovolená na výletní lodi", "Rýžový puding" i "Zapálený golfista". Mezi favority je však také "Sendvič na oběd".
Samotná představa něčeho jako sendviče k obědu není z podstaty špatná: křupavá bageta naplněná vyzrálým sýrem a čerstvým salátem může v člověku vzbudit skoro gurmánskou radost. Problém však nastává ve chvíli, kdy k tomuto zdánlivě nevinnému pokrmu přidáme ono osudné slovíčko "oběd".
A máme tu podivnou hybridní entitu, která představuje neodvratný střet mezi prací a jídlem.
Některé společnosti sice tvrdí, že doba oběda je ideálním časem pro networking a rychlou poradu. Těmto moderním "výdobytkům" chybí podstata, kterou tradiční oběd vždy měl: chvíle určená k odpočinku, alespoň letmé regeneraci a vychutnání jídla mimo shon kancelářského života. Navíc často na obě nohy kulhá etiketa stolování.
Je přestávka už přepych?
Blesková konzumace sendviče nad klávesnicí je symptomem uspěchané firemní kultury, kde se pracovní výkon stává modlou a kde oddělená pauza často bývá vnímána téměř jako přepych. Přitom dostatečný oddech může výrazně zlepšit schopnost přemýšlet a přijít s kreativními nápady. Pro mnoho zaměstnanců, kteří se pod tlakem termínů a schůzek cítí vyhořelí, může možnost v klidu se najíst mimo pracovní stůl znamenat zásadní vzpruhu.
Pokračování níže...
Mohlo by vás zajímat:
Kniha o vztazích, komunikaci a chování v práci
"Zlatá pravidla firemní etikety" je vaše tajná zbraň k profesnímu úspěchu. Objevte elegantní způsob, jak
- zlepšit vztahy s kolegy
- prosadit se v korporátním světě
- otevřít dveře novým příležitostem.
Mejly a socky k obědu?
Evropané si dříve zakládali na rituálu polední pauzy, kdy se společně usedlo ke stolu a jídlo se stalo formou sociální interakce, nikoli soubojem s e-maily nebo "nedejbože" Instragramem. Dnes se však tradiční obědová kultura i firemní etiketa mnohde vytrácí. A vzala s sebou všechny výhody, jež přinášela – od zlepšení mezilidských vztahů až po psychické uvolnění.
Žvýkat v kanceláři úředně zakázáno
Čas oběda by přitom neměl být jen další kolonkou v kalendáři. Moudré firmy své lidi aktivně povzbuzují, aby si vyhradili dostatečný prostor pro jídlo. Aby nehloubali nad tabulkami Excelu v okamžiku, kdy by se mohli plně soustředit na svůj talíř. Odejít od monitoru může podpořit kreativitu i loajalitu.
Důležité je vnímat své potřeby v celé jejich šíři, nikoli jen s ohledem na okamžitý výkon.
Poselství je jasné: pokud jsme se kdysi posmívali siestě jako ztrátě času, je načase přiznat, že alespoň krátký "dekompresní rituál" uprostřed dne představuje investici do duševní i fyzické kondice. Jinak nám nezbývá než donekonečna předstírat, že rozžvýkaný sendvič nad klávesnicí je gastronomickým a mentálním vyvrcholením pracovního dne – a to je, jak se (zřejmě) shodneme, recept na katastrofu.