Vše, co jste kdy chtěli vědět o historii košile.

Posuňte se společně se mnou v čase až tam, kde tento běžný kus oděvu, tedy košile, vznikal a objevte, zda a jaké původní funkci slouží dodnes. Suchá definice, že košile je oblečení, které pokrývá trup od krku po sed včetně paží až po zápěstí, mi nestačí. Zajímalo mě, jakou cestu během 3000 let prošla košile a zda ji lze ještě vylepšit.  

Pramatky všech košil

Nejstarší dochovanou košili našli britští archeologové v oblasti nekropole Tarkan, která leží asi 50 km jižně od egyptské Káhiry. Profesor sir William Matthew Flinders Petrie, anglický egyptolog a její objevitel, se o ní zmiňuje jako o kusu velmi sofistikovaně ušitého oděvu, který měl naprosto funkční střih. Popisuje jej přibližně takto: "Ramena a rukávy byly umě poskládány tak, aby se přizpůsobily tvaru postavy a zároveň umožňovaly pohyb uživatele. Malý okraj vytvořený během tkaní podél jedné hrany látky byl tehdejším návrhářem umístěn tak, aby zdobil otvor krku a boční šev".

Zdroj obrázku: punkravestore.com

Zrychlená historie dlouhého vývoje

Až do dvacátých let minulého století byla košile považována výhradně za podvlékací, tedy spodní prádlo. Na dobových malířských dílech vidíme, že ve středověku ji jako svrchní oděv nosily pouze velmi chudé vrstvy obyvatel, jako třeba pastevci, nebo také vězni a kajícníci. Ukázat se v sedmnáctém století oděn pouze v košili se rovnalo přibližně dnešnímu ukazování se ve spodním prádle na veřejnosti. Ještě o dvě století později, koncem století devatenáctého, bylo chození pouze v košili považováno za nestydaté. Některé košile měly jednoduchý střih s kolmo, tedy v pravém úhlu nasazenými rukávy. Jiné košile měly nařasené konce rukávů a také látku kolem krku a byly ozdobeny krajkou, která z rukávů a průkrčníků kamizol vyčnívala. 

První funkční prádlo?

Košile plnila výhradně funkci hygienickou, aby absorbovala pot a také praktickou, aby izolovala kůži nositele od tehdy hrubých látek, které se většinou na výrobu svrchních oděvů používaly. Nejčastěji byly košile utkány ze lnu, byly tedy vždy bílé. Barevné košile se začaly vyrábět až počátkem 19. století. Blankytně modrá košile, kterou považujeme již řádku dekád za běžný pánský oděv, byla před 150 lety pro tehdejšího muže, gentlemana, naprosto nepřijatelná.

Zdroj obrázku: gant.co.uk

Kdo to má pořád prát?

V roce 1827 uštědřila hygieně pomyslnou herdu do zad paní Hannah Montaque, když vymyslela odnímatelný límec košile, aby nemusela svému choti prát košile celé, ale jen viditelně znečištěné límce. Co na to její manžel, není v archivech zaznamenáno. Odnímatelný, silně naškrobený límec byl na dlouhou dobu synonymem pro velmi dobře oděného muže, jež pečuje o svůj vzhled. A také mnohdy s despektem vyslovené označení pro dobře oblečené, respektive formálně oděné muže - bílé límečky. Bílé odnímatelné límce se pomocí tří dírek a průběžných knoflíků nasazovaly také na pruhované košile. Právě zde vzniká košile, kterou dnes označujeme za typ Winchester, tedy košili s kontrastními bílými manžetami a límcem. Dodnes je košile, která působí velmi klasicky, zároveň však vesele, součástí mnoha mužských šatníků včetně toho mého. Winchester košile nosíme výhradně jen s kravatou. Zde naleznete můj dřívější článek, kdy je nutné nosit košili s kravatou a další článek, kdy je možné kravatu odložit.

Zdroj obrázku: netflix.com

A co nám tedy zůstalo?

Nošení košile je stále naprosto běžnou součástí většiny pánských a dámských šatníků. I přesto, že se ji trička a mikiny pokouší již od 50. let minulého století z výsluní vytlačit, její tisícileté kořeny si drží pevně své místo. Stejně jako dříve tedy platí:

1. košile musí být přizpůsobena tvaru postavy a poskytovat komfort
2. košile je podvlékací prádlo a nejlépe vynikne se sakem
3. košilový límec včetně celé košile noste jen jeden den
4. nejlépe vypadá košile zapnutá až ke krku, je rámem pro váš obličej
5. bílá košile je určena pro výjimečné dny
6. každý den je výjimečný

Líbí se vám tento článek? Mé psaní můžete podpořit zakoupením mé knihy nebo zbrusu nového e-booku.