Lze se naučit oblékat pouze z knih?

Mojí první knihou výhradně o pánském oděvu, kterou jsem otevřel a hltal každou její stránku, byl Opravdový gentleman od pana Bernharda Roetzela. Bylo mi v té době již přes třicet, oblékal jsem se, z mého dnešního pohledu, relativně dobře a byl jsem i tehdy na ten fakt upozorňován. Mnohdy s neskrývaným obdivem a vyjádřeným zájmem a zaujetím, mnohdy však také nevybíravým způsobem. Padala slova o načančaném "šampónovi", do sebe zahleděném panákovi či také méně nápaditá nařčení, že jsem gay. 

Ve výše zmiňované knize jsem poprvé četl a viděl zobrazené oděvy, které jsem do té doby nikdy předtím nevnímal či neviděl, protože je tady, myšleno v dřívějším Československu, nikdo nenosil.

Dokonale ležérní

Moje vnímání pánských oděvů je ovlivněno rodinným prostředím. Oblékání máme v rodině, o tom už jsem se zmínil v tomto článku. Začnu-li mými předky z tatínkovy strany, je právě můj dědeček Vladimír Šmíd, zřejmě původcem mnohého. Mistr krejčí, který otevřel v roce 1928 po složení mistrovských zkoušek svůj salon v malé obci blízko Brna. Tehdy bylo zcela obvyklé, že v každé vesnici byl minimálně jeden pánský krejčí. Práce měli dostatek, konfekce byla v plenkách a vydat se celých 10 km z vesnice do města nebylo běžné, naopak. On sám tam do učení chodil na celý týden, aby šetřil čas a boty. Naučil mě žehlit puky těžkou žehličkou, šít skryté švy a používat náprstek, mazat stroj a čistit skvrny od oleje, které na vlněných látkách čpících naftalínem čas od času ulpěly.

Nedbale elegantní

Z druhé strany na mě vlivně působil můj dědeček z maminčiny strany, Georg Jarkulisch. Automobilový nadšenec, štíhlý šlachovitý elegán a bývalý člen posádky střemhlavého bombardéru Junkers Ju-88 říšské Luftwaffe. Nevídali jsme se tak často, avšak když přijel jedním ze svých aut k nám na vesnici, vzbuzoval rozruch svým nenápadným, avšak precizně sladěným vzhledem jak vystřiženým z dnešních manuálů o sportovní eleganci. Stále nosil hnědý klobouk, mírně nedbale sesunutý na pravou stranu, světlé košile a tehdy pro mě boty nevídané - mokasíny. Poprvé mi předvedl karburátor, nakreslil trajektorie letu ve stíhacích bojích a vyprávěl hrůzyplné momenty, které zažil visíc na padáku po několika sestřeleních jejich stroje.

V mých vzpomínkách jsou oba velmi elegantní pánové, kteří dbali své dobré pověsti nejen svými činy, ochotou a humorem, ale také vhodným oděvem. Vidím je oba před sebou, dobře a vhodně oblečené nejen při výjimečných rodinných událostech, ale také při práci ve vinohradu, při omítání stěn nebo opravě auta. I v pracovním jim to seklo.

Dědictví otců

Velkým vzorem v oblékání mi byl můj tatínek Milan. Vzpomínám si na to, co nosil v létě. Lehké béžové kalhoty a polo triko z jemného úpletu, zapnuté až ke krku. Pověstný byl jeho krémově bílý krátký kožich s výraznými klopami, který nosil snad všechny zimy, které si pamatuji. Khaki chinos, skvělé košile a propínací kardigany by i dnes okouzlily nejednoho z fashionistů. A v době mého dospívání okouzlovaly i mě, neboť jsem si je půjčoval a chodil v nich do školy. Byl vybíravý, precizní a měl styl v doplňcích i obuvi. Když šli s maminkou na ples, nemohli jsme se na ně vynadívat.

Všichni tři tito muži ve mně zanechali stopu, kterou dnes s hrdostí nosím stále s sebou. Oděv je součástí mého mužského života a k hodnotným mužům patří hodnotné oděvy. Znalost, jak a jaké oděvy, nosit patří k základním znalostem každého muže.

Ponořte se do knih

Pokud jste, pánové, neměli možnost čerpat informace od svých předků, nezbývá vám zřejmě nic dalšího, než je nastudovat z knih. Od té své první knihy o oblékání jsem jich přečetl desítky. Oděvy jsou mojí vášní. Zde je seznam těch pro mě nejdůležitějších a v pořadí, jak se mi líbily:

• Giuseppe Ceccarelli, New Dress Code
• Bernhard Roetzel, Opravdový gentleman
• Daniel Peres, Details Men's Style Manual
• Hugo Jacomet, The Italian Gentleman
• Hugo Jacomet, The Parisian Gentleman
• G. Bruce Boyer, True Style
• Bernhard Roetzel, Mode Guide für Männer
• Esquire, tým autorů, Biggest Black Book Ever

Sami možná vidíte, že ani jeden z autorů nepopisuje oděvy, které jsou běžné v našich zemích a mají nějaký, alespoň malý historický kontext nebo vazbu. Všichni autoři a ti další také, popisují oděvy z pohledu britského, francouzského nebo německého, tedy pohledů, které nám, Čechům a Slovákům, z velké části připadají cizí. Málokterý otec vám byl vzorem a ukázal vám peacoat, blejzr, Gucci loafers nebo jak voní Knize Ten. Jen hrstka našich předků nosila voskované bundy Barbour, holínky Wellington nebo hedvábný župan od Dereka Rose.

Nenašel, ale napsal

Knihu, kterou jsem chtěl dříve číst a hledal ji, jsem nenalezl. Proto jsem ji napsal. Ne pro sebe, ale pro vás. Aby vám byla návodem, manuálem a pomohla vám nalézt odpovědi na otázky odívání v našem prostředí.