Mluvíte s učiteli vašich dětí? Zde je návod, jak to dělat lépe

Jste-li rodiče dětí školou povinných, získáváte do života nové vztahy. Vašim dětem jsou přiděleny učitelky a učitelé, vychovatelé nebo asistentky. A tomu všemu kralují z kanceláří vedení škol autority zosobněné ředitelkami či řediteli. Jak s nimi mluvit? Na co si dát pozor doma před dětmi?

Podle toho, do jaké školy vaše dítě chodí (kam jej vozíte), můžete trošku tušit, s jakými lidmi se budete v budoucnu bavit o věcech, které se vašich dětí, tedy i vás, týkají.

Sbor učitelských dobrovolníků

Skupina vysokoškolsky vzdělaných žen, méně často mužů, má v popisu práce předat vašim dětem to, co předepisují osnovy pro daný věk. Jistá část z nich má také záměr, předat jim něco ze svých zkušeností, krapet souvislostí a možná pohled do zákulisí některých dějů věd přírodních, humanitních i těch exaktních. V tom případě tiše nebo nahlas jásejte.

Nemohu z vlastní zkušenosti potvrdit, jaké to je být pedagogem. Nejsem jím. Moje témata jsou určena pro rozvoj dospělých a někdy se u toho řádně zapotím. 

Při představě, že bych každý den stál před dětmi a snažil se je zaujmout, mám krůpěje potu na čele už nyní. Respekt.

Učitelky a učitelé nejsou vaši soupeři ve výchově dětí. Nejsou to lenoši, ničemové a ti, kteří neumí, tak učí, jak praví neomalený lid. Jsou to (až na výjimky) osoby, které si zaslouží vaši úctu, uznání a empatické jednání v souladu s etiketou právě pro náročnost prostředí, ve kterém pracují.

Jednejte s nimi jako s obchodními partnery

Oni jimi totiž jsou. Výsledkem vaší "obchodní bilance" je míra vzdělání, připravenosti do života a radost vašich dětí. A k tomu extra porce pochopení vazeb hierarchie, které se podobně objevují ve firmách. A to je "sakra" křehká komodita. Pokud se s učitelkami či pedagogy setkáváte v přítomnosti vašich dětí, ukažte dětem prakticky, jaký způsob komunikace s členy učitelského sboru je vhodný a jaký přípustný není.

Mluvte vždy klidným hlasem, abyste učitelům dokázali, že vaše dítě má genetický potenciál vyrůst v rozumného člověka.

1) Pozor na jazyk

Používejte spisovnou češtinu, případně češtinu hovorovou. To je ta, která vás donutí říct slova mamka, motorka nebo malér namísto slov matka, motocykl nebo nepříjemnost. Vyhněte se však slovům češtiny obecné, která má své pařáty zatnuté ve slovech do tohoto místa nevhodných, např. mamina, prcák nebo prů*er. 

2) Nezvyšujte hlas

Mluvte jen tak nahlas, aby vás slyšel člověk, do jehož uší míří vaše slova. Váš zvýšený hlas prozrazuje, že máte strach z nedostatku argumentů. Případně nedbáte na základní vychování a děti by vám měly být odejmuty "Úřadem pro dodržování etikety domácí" pro nezpůsobilost podporovat zdvořilost v rodinách.

3) Nesnižujte jejich autoritu

Ať vás ani nenapadne podrývat jejich osobu před dětmi. Je nepřípustné, abyste se pouštěli do diskuse v takové míře, že vypustíte z vašich úst slova, která mohou člověku před vámi ublížit. Etiketa se v takovém případě otřásá v základech. 

Je podlé, abyste se vyjadřovali o učitelkách či učitelích hanlivě, zesměšňovali je nebo jim upírali jejich podíl na společné výchově vašich ratolestí. Nejen v jejich přítomnosti, na rodičovských schůzkách či před příjezdem zájezdového autobusu, ale také v jejich nepřítomnosti.

4) Nemluvte ve zlém

Není vhodné, abyste o člověku typu homo scholasticus doma, u televize či na zahradě hovořili ve zlém, pomlouvali ho nebo roznášeli výmysly a "plky". V případě, že vaše děti začnou své učitele jakkoli hanit, špatně hodnotit (nejčastěji v důsledku jejich vlastního laxního přístupu k docházce, učivu nebo ke spolužákům) zastavte jejich slova ráznějším "dost".

O poznání klidněji dodejte, že mluvit hanlivě o lidech, kteří nejsou přítomní, je hanebné. Nemohou se totiž takovým pomluvám bránit. Navrhněte, že si sjednáte s oním pedagogem schůzku a půjdete tam společně s dítětem po výuce.

Asi tušíte, jak to dopadne...