Recenze: Moje kalhoty šité na zakázku 1/2

Zakázkové krejčovství není nějaká rozmařilost pro horních několik tisíc nebo pár fashionistů, kteří neví "roupama" co dělat, a proto chodí do krejčovství. Zakázkové krejčovství také není místem, kde se schází bohaté paničky a pánové, aby dali na odiv svůj majetek a poté se chlubili před známými, že toto mají odtud a toto odtud. Krejčovství je naprosto něco jiného.

Celý text si můžete přečíst níže pod obrázkem nebo poslechnout jako podcast

Krejčovství, to je spousta výhod 

Výroba oděvů krejčovským způsobem je jedním ze způsobů, jak se do Vašeho šatníku mohou dostat oděvy, které mají vysokou užitnou hodnotu, prostě vám vydrží déle. Takové oděvy mají nadčasový střih i látku, jsou tedy antimódní, nepodléhají žádným trendům. Toto a následující bod, žádná značka, jsou pro mě nejcennější vlastnosti výrobků z krejčovství. Na oděvu z krejčovství není vidět žádná značka, není tedy vidět, kolik oděv stál nebo nestál. Takto ušitým oděvem nedáváte najevo nic, jen vlastní upravenost a styl.

Na počátku byl krejčí... 

Tak by se dala parafrázovat známá věta. Slovo krejčí je odvozeno od kořene slova krájet. Krejčí byli dříve rozdělení podle své specializace na kytléře, kabátníky, kalhotníky, pláštníky a vetešníky, což byli dříve krejčí, kteří opravovali šaty. Krájení, tedy v dnešním smyslu stříhání jednotlivých částí šatů a oděvů, bylo prováděno mimo jiné také na suknech - krejčím bylo tedy přiznáno právo šít také ženské sukně. Právě krejčovská práce, individuální požadavky zákazníků a unikátní tvary postav vedly k rozvoji krejčovství jako umění oblékat a vyvrcholily v návrhářské tvorbě. Dodnes se toto vrcholné umění tvořit originální oděvy zachovalo v prestižním odvětví textilního průmyslu - haute couture (francouzská výslovnost [ˈot kuˈtyr]), což ve volnějším překladu znamená vysoká krejčovina.

Počátek masové krejčovské výroby oděvů lze zaznamenat společně s rozvojem manufaktur. Mistři krejčí svěřovali část své práce do rukou svých tovaryšů, předávali zakázky s cílem dosáhnout větší produkce a zisku. Vznikají známé krejčovské salony, například ve Velké Británii Ede & Ravenscroft, o kterém jsem hovořil ve svém podcastu, Gieves, Hawkes, Henry Pool & Co. a u nás, myšleno v Rakousku-Uhersku, salon Kníže a další, které jsou přímo vázány na vynikající jméno mistra. Později jsou části zakázek svěřovány krejčím a krejčovským dílnám na vesnicích a periferiích měst.

Co se od té doby změnilo?

Současný krejčovský svět v Česku a na Slovensku je výsledkem rozvoje konfekce v počátku minulého století a socialistického systematického ničení tohoto řemesla. Pomyslnou ránu do zátylku se krejčovským salonům pokusila dát celá sekce fast fashion s jejich méně kvalitním oděvem z podřadných materiálů za pár stovek. Myslím si však, že právě tento bod, tedy nízká kvalita, způsobil jejich reinkarnaci, tedy možnost, aby se opět rozvinul trh s kvalitou vysokou. Lidé jako vy a já chtějí vyšší kvalitu, pokud se ve vás nemýlím. 

"Nejsem tak bohatý, abych mohl kupovat laciné věci."

Můj šatník z krejčovství

Proto jsem se před několika lety rozhodl svěřit velkou část svého šatníku do krejčovských rukou a nejnovějším kusem jsou ony v úvodu zmíněné kalhoty na zakázku z ateliéru Ditafil. Nejčastěji jdete do krejčovství čtyřikrát. Konzultace a měření, pak první, pak druhá zkouška a pak finální zkouška, což je ve většině případů také den předání.

I přesto, že se jedná o zásadní setkání s krejčím, probíhá první zkouška i ta druhá tak trošku stejně. Není možné je přeskočit nebo stáhnout do jedné. To, jak budou kalhoty vypadat po předání, je na hony vzdáleno tomu, co na sebe oblékáte na první zkoušce. Ta slouží totiž k tomu, aby se majitelka salonu a návrhářka Dita Krupicová, ujistila, že její model je dobře postaven na startovní čáře.

"Prosím, hlavně se moc na ty kalhoty nedívejte."

Dita žádá vysloveně o moji nepozornost a dodává: "Ještě zdaleka nevypadají tak, jak budou vypadat. Tak ať se neleknete," 

Vím o tom a ujišťuji ji. A dodávám, že mám notnou dávku představivosti s sebou, tuším, co se s kalhotami bude ještě dít.

"Toto je Martin", představuje mi návrhářka mistra krejčího. S radostí se seznamuji. Krejčovské mistrovství patří do uměleckých řemesel, mám tu čest být s jedním z mála "exemplářů" v jedné místnosti.

Krejčí na první zkoušce být musí. 

Ujistí se, jak dobře se mu podařilo interpretovat moje míry do střihu a kde například tvar nohou, hýždí nebo břicha donutí střih poupravit. Ladí také detaily, jako je výška pasu, tvar nohavic a jak kalhoty vypadají na zadku. Možná, že jste se nad tím ještě nezamýšleli, ale to, jak vypadají kalhoty zezadu je více než důležité.

Making of... pohlédněte pod ruky krejčího

To, co je pro krejčí jen samá technika, bylo pro mě první setkání s materiálem na těle. Cítil jsem, jak splývá a i přesto, že jde o čistou vlnu, hebce a měkce splývá na stehnech a chladí. Poprvé jsem uviděl, co na kalhotách udělá lom světla a jakou barvu v budoucnu dostanou. Už jsem se viděl ve svém tmavě modrém blejzru, který si k nim obleču. Nechci však předbíhat, protože po první zkoušce, která byla za deset minut za mnou a stihli jsme ještě vypít dobrou kávu z jemných kávových šálků, následovala za týden zkouška druhá.

Pokračujte zde >> na druhý díl recenze o mých kalhotách šitých na zakázku v krejčovském ateliéru Ditafil.