Vyhněte se těmto 30 přešlapům při hotelové snídani

Až se někdy opět vydáte na cestu, která vám zabere více než jeden den, zřejmě se dostanete do hotelového prostředí. Pokud si obživu získáváte v kanceláři, v obchodě, v dílně nebo doma za psacím stolem, je pravděpodobné, že se hotelovému prostředí nevyhnete během vašich poznávacích cest. Obchodní cestující i mimo ně. Čas od času zvedá svůj pomyslný prst také dovolená a nabádá nás k času strávenému před monitory, když vybíráme onu nejvhodnější destinaci.

Pohyb v cizím prostředí, včetně toho hotelového, je plný nástrah. Mohl bych začít tím, že je vhodné pozdravit, když vejdete do recepce hotelu. Příchozí vždy zdraví jako první. Mohl bych také pokračovat tím, že je vhodné používat slovíčko "prosím", když si přejete, aby vám bylo v jakékoli věci vyhověno. Myslíte-li si, že to přece platíte, a proto nemusíte žádat, jste sevřeni egocentrickým pohledem na svoji jedinečnost a pohybujete se na okraji společenské propasti s velkou pravděpodobností skončit na jejím dně. Když vám recepční cokoli podá, včetně klíče či karty od pokoje, je nanejvýš vhodné poděkovat. Pokud se vám zdá banální, o čem nyní píšu, soustřeďte se při vašem pobytu v prostorách hotelů, restaurací a kaváren a poslouchejte, kolikrát zazní při objednání slovo prosby a při dodání objednávky slova díků. Budete překvapeni.

V kterém hotelu spím často já?

Osobně přebývám přes noc v hotelích relativně často. Nepočítám-li dovolené a víkendy strávené mimo domov, přespávám v hotelu v rámci mých obchodních aktivit. Nejčastěji v Praze, přiznám se. Jedno ráno v hotelu AXA, který je nyní mým druhým domovem na cestách a já vám jej tímto pro jeho unikátní funkcionalistický design doporučuji, jsem si od obsluhujícího personálu vyžádal papír. Na snídani s sebou totiž nenosím poznámkový blok. 

Všiml jsem si, kolik nedorozumění a společenských přešlapů je možné koncentrovat na tak malé ploše, jako je snídaňová restaurace hotelu uprostřed Evropy.

Vše začalo mužem.

Zřejmě měl v oblibě nebo ve zvyku snídat jogurt. Postavil se ke stolu, na kterém stála jejich bohatá nabídka včetně všech možných zrníček, ovoce a cereálií. Nabral si plnou misku tak, že přetékala přes okraj a jogurt kapal na zem. Rychlý pohyb jeho gumové pantofle, ve které byl obutý, rozetřel toto jogurtové souhvězdí do půlmetrové šmouhy. Za tímto mužem stál pár ve starším středním věku. Čekali na příležitost nabrat si také jogurt. Relativně dlouho, protože náš muž se rozhodl, že jogurt sní právě tam. Ve stoje. Jakmile po dvou minutách "docinkal" lžící o skleněnou misku, jal se nabírat další dávku obdobným způsobem. Muž stojící za ním, v představě, že bude svědkem opakování, jej nyní požádal, zda by mohli také ke zdroji. Svolil. Se svojí miskou si sedl ke stolu nedaleko mého. Nemohl jsme z něj spustit oči. Snídám dlouho a rád. Měl jsem časovou rezervu a rozhodl jsem se papír zaplnit poznámkami k chování hostů. Jen pro doplnění uvedu, že náš muž byl oděn v teplácích s vytlačenými koleny, beztvarém tričku a jeho již zmíněné gumové nazouváky s výraznou značkou výrobce byly navlečeny na ponožkách neurčité kondice. Celý obrázek doplňoval fakt, že misku neměl na podšálku s ubrouskem, jichž bylo dostatek k dispozici. Díky tomu se na prostírání jeho stolu objevil jogurtový znak tvořený několika kruhy podobný tomu olympijskému.

Dalším cirkusem to pokračovalo.

Zaslechl jsem od vedlejšího stolu zvýšený hlubší hlas muže. Lámanou angličtinou prosil pána, který si k němu přisedl bez optání, aby si vybral jiný stůl, jelikož jich bylo několik volných. Muž se neochotně a nemotorně zvedal a jazykem, jenž jsem nebyl schopen identifikovat, spílal situaci, druhému muži nebo celému světu.

Cirkus pokračoval dále příchodem mladé rodiny, která se rozhodla strávit ve snídaňové místnosti svůj čas za přítomnosti všech zavazadel, která měli zřejmě na třítýdenní cestu s sebou. Poskládat tři kufry, tři příruční zavazadla, sadu igelitek a dvě tři dárkové tašky se "suvenýry" z fast fashion řetězců do prostoru snídaňové restaurace se ukázalo jako součást jejich dobrodružství prožitého v zemích českých. Zatarasení průchodu, vrážení do všech židlí a nohou spolustolovníků se neobešlo bez pozornosti. My jsme tady a vy se nám přizpůsobíte, zaznívalo z jejich chování úměrné zemi jejich původu, kterou jsem snadno podle řeči, oděvů i rysů rozpoznal. Každý si zaslouží poznat cizí kultury a země. Představitelé některých národů by však měli dočasně vrátit cestovní pas a dostat jej zpět po složení příslušných zkoušek.

Představení nekončí. Netleskejte.

Tímto vypravěčským způsobem bych mohl popsat další desítky situací, které jsem během mé třicetiminutové snídaně napsal na papír. Uzmul bych vám tím spoustu času. Takže heslovitě, tak, jak jsem si to zapsal: Používejte na každý chod jiné nádobí. Špinavé příbory nepatří na stůl, ale do talíře. Pečivo ulamujte, nekousejte do něj. Pozdravte, když vstoupíte do snídaňové místnosti. Umožněte dámám a starším průchod uličkou. Za tuto laskavost si zasloužíte díky a úsměv. Oblečte se adekvátně tomu, že jste v restauraci, "pyžamoidní" oděvy a papuče to nejsou. Nabírejte jen to, co sníte. Neplýtvejte. Vaše zavazadla do restaurace nepatří. Nechejte je na pokoji nebo na recepci. Na stůl, kde chcete sedět, položte klíče. Slouží jako rezervace, když si nabíráte snídani. Mluvte tiše. Netelefonujte s jídlem v ústech, nerozumí vám. Netelefonujte u jídla. Nepřejídejte se, necpěte se ničím ani nikam. Poděkujte personálu za odklizení nádobí. Nestresujte sebe ani ostatní, vstaňte dříve. Na čajové pytlíky a podobný malý odpad slouží mini odpadkové koše na stole. Nesmrkejte hlasitě, případně odejděte. Neodnášejte žádné jídlo od snídaně s sebou. Je to hanebné. Zasuňte po sobě židli, rozlučte se s lidmi okolo a s personálem a poděkujte, že to pro vás nachystali.

Přeji si, aby lidé kolem mě vytvářeli estetické prostředí podobně, jako se majitelé hotelů snaží vytvářet pro ně. Co vy na to?